Lidé se zdravotním postižením - naše sebereflexe - 1.část - ZAJÍMAVÉ!!!
BEZ LEVÉHO OKA
Byla jsem slepá na levé oko.
Bylo to hrozné, nechtěla bych to znovu zažít.
Když mě někdo volal, musela jsem se otočit na pravou stranu.
Ale pak jsem si na to zvykla a bylo to lepší a lepší.
Nechtěla bych s tím žít na vždycky.
Když jsem si sundala pásku, měla jsem zamlžené oko.
Nedávno jsme měli den, kdy jsme si mohli vyzkoušet prožít 24 hodin se zdravotním postižením, které si každý z nás vylosoval. Na mě se dostalo postižení levé ruky. Toto postižení není až tak viditelné jako třeba u lidí na invalidním vozíku, ale i tak to má svoje nevýhody. Ani si neumím představit zbytek svého života prožít jenom s jednou zdravou rukou. I když bych měl jednu ruku zdravou, tak už to nikdy není stejné jako se dvěma.
Nikdy jsem si neuvědomil, jaké je to mít jenom jednu ruku. Jaké to je mít omezení v základních potřebách. Bez jedné ruky jsem vydržel pouze 5 školních hodin, pak jsem to vzdal. Ani jsem si nedokázal představit cestu domů ze školy autobusem.
Základní hygienické potřeby – pro každého úplně běžná věc, ale pro lidi se zdravotním postižením není tak úplně běžná.
Do tohoto dne jsem si ani neuvědomil, že levá ruka je taky důležitá, i když jsem pravák. Jenom ráno a večer, umýt se pouze jednou rukou. Pro mě dost obtížné. Ještě při mytí zubů, to šlo. Problém nastal – jak se osprchovat, utřít, převléct, zavázat boty, .…
Na obědě jsem to už nezvládal – unést plný tácek s obědem byl docela problém a tak moje zdravotní omezení skončilo. Během vyučování jsem se neobešel bez cizí pomoci ani při obyčejném otevření penálu či přidržení sešitu při psaní. Často jsem potřeboval cizí pomoc. Ve škole mám naštěstí dost hodných kamarádů, kteří mi pomohli, ale v životě ne vždy potkáváme hodné lidi, kteří mají chuť a ochotu pomoct jiným.
Když se někdy dívám na televizi, kde jsou různé dobročinné akce, nebylo to pro mě až tak důležité. Často jsem tyto pořady přehlížel a neuvědomoval jsem si, jak je tato činnost obětavých lidí důležitá pro těžká postižení, kterými lidi trpí.
A tak mi nakonec nezbývá, než vzdát poctu všem, kteří musí se svým postižením žít po zbytek života a mají sílu a chuť všechno překonat, ale hlavně se nevzdávají. Všichni mají můj obdiv.
MOJE SEBEREFLEXE
Už jste někdy zkoušeli čtyři hodiny předvádět němého člověka? Asi ne, že? Ale pokud ano, tak potom víte jak krásný je dar mluvy a jak obtížně se mluví papírem a tužkou.
Já jsem si to ve škole na vlastní kůži vyzkoušela. První hodinu jsem si vybrala, že vyzkouším, jak se asi cítí němý člověk a jak ho jeho postižení omezuje.
Když jsem se chtěla zeptat paní učitelky na něco k tématu, tak než jsem napsala co bych jinak řekla za pár sekund, paní učitelka už mluvila úplně o něčem jiném.
Němost jsem neztratila ani o přestávkách. Statečně jsem se držela papíru a tužky, ale někdy se přece jenom hlasivky, byť jen na pár sekund uzdravily.
Když šla naše skupina na angličtinu, tak jsme potkali paní ředitelku a já jsem ji nemohla pozdravit. Nevšimla si toho, ale byla to moje další zkušenost němého člověka.
V angličtině jsem si sice vydechla, protože na angličtinu máme jinou učitelku, ale ještě doma jsem se ujišťovala, že nemám nic zakázané a že se nemusím omezovat.
Dnes vím, jak je těžký život němého člověka a jak je důležité mít stále hlasivky v pořádku.
BEZ PRSTŮ
V úterý jsem se ve škole vyzkoušela být postižená. Moje postižení znamenalo nemít prsty na pravé ruce. Tak jsem si vlastně vyzkoušela, jak se cítí lidé, kteří nemají prsty na rukou. Nemáte-li prsty na rukou, musíte psát pusou nebo nohama. Já jsem pravačka, tak to bylo pro mne těžké, protože jsem psala v matematice levou rukou. Doma jsem šila tepláky - levou rukou, i pít bylo složité. Svačinu jsem si musela nachystat - levou rukou. Šla jsem ven a boty jsem si těžce zavázala - levou rukou. Na kole jsem jezdila jenom chvíli, abych nespadla. Házela jsem si taky balónem, ovšem také levou rukou. Po chvíli jsem šla domů a hrála na počítači.
Večeři mi nachystala mamka, ale snědla jsem ji - levou rukou. Před sprchováním jsem se musela svléct - levou rukou a osprchovat se taky. Bylo to těžké, ale zvládla jsem to. Obléct si pyžamo bylo těžké, ale po pěti minutách jsem to měla. Tenhle úkol jsem psala na počítači - levou rukou. Tohle bych nikdy nechtěla zažít na vlastní kůži. Nakonec jsem to vydržela celý den.
A to je konec mého vyprávění.
JAKÉ TO JE BÝT POSTIŽENÝ
Ve třídě jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži, jaké je to být postižený.
Paní učitelka nám udělala projekt o postižených lidech, a tak jsme si každý vylosovali lístek s různými názvy postižení.
Já jsem byla např. hluchá na pravé ucho.
Mluvila jsem hlasitě, sama jsem se slyšela jenom z poloviny .
Bylo to nepříjemné, ale pořád lepší, než kdybych byla úplně neslyšící.
Spolužáci na mě mluvili, ale slyšela jsem je z jiného úhlu, než kde stáli.
Že hluk škodí zdraví, vědí všichni. Mladí lidé často chodí po ulici a poslouchají mp3.
Dočetla jsem se, že když v kuse posloucháš hudbu 90 min., tak ti odumírají buňky.
Bez sluchu není možné tvořit srozumitelnou řeč.
V dnešní době jsou už vynalezeny implantáty, aby sluchově postižený člověk mohl slyšet.
Hluší se také dorozumívají znakovou řečí.
Ve třídě máme Dominika, ten je tělesně postižený.
Jsem ráda, že ho máme ve třídě, bereme ho jak normálního spolužáka.
Každý postižený člověk má jeden dar na víc.
Např. slepý má navíc dobrý hmat.
My jsme si na nemocné hráli, ale přáli jsme si, že až skončí den, zase budeme moci cokoliv, co chceme.
Paní učitelce moc moc moc děkuji za to, že jsme se do této situace alespoň vžili jako herci.
Každý z nás ví, víme že na sebe máme dávat pozor, protože každou vteřinu se může něco nečekaného stát.
SEBEREFLEXE
Prožila jsem si tři druhy postižení. Byla jsem němá, slepá a bez horních končetin.
Bez horních končetin se nedá nic dělat. Jen mluvit a chodit. jinak nic, vůbec nic. Musíte mít asistenta, aby vám dal najíst a napít. Psát a kreslit musíte pusou.
V angličtině jsme mohli na konci hodiny na internet a já na svůj e-mail psala heslo nosem. To byla legrace!! Hihihihahahehechiochichachacheche.Měla jsem ruce přivázané k tělu obvazem. Ani běhat jsem nemohla, protože bych si rozbila "kokos". moc mě to nebavilo.
Bez vidění mě to móóóóóóc nebavilo. Bylo to pěkně nebezpečné. Když jsem šla na záchod, málem jsem se zabila. Musíte mít průvodce. Nebo vodícího psa. zkoušela jsem i kreslit, ale moc se mi to nedařilo.
Když jsem byla němá..je hrozné, když musíte vše jen psát. Nebo se naučit "ruční" abecedu. Mě nepromluvit uklidňuje. Němí musí-nemusí mít překladatele. Mě to bavilo.
Náhledy fotografií ze složky Téma:Lidé se zdravotním postižením
