Můj život zahradnice
Byl jednou jeden král Hugo, který měl dceru Lilien.
Jednou si král Hugo zavolal známou zahradnici a to jsem já. Chtěl, abych natrhala růže pro princeznu Lilien. Tak jsem šla do královské zahrady a vybírala ty nejkrásnější. Uvázala jsem z nich velkou kytici růží. Přinesla jsem ji do komnaty princezny, ale Lilien ji nechtěla a praštila s ní o zem. Lilien by radši chryzantémy. Ale princezno, to nejsou královské květiny, odpověděla jsem, na zahradě smím pěstovat jen růže. Král dal příkaz, kdo bude mít na zahrádce růže, bude o hlavu kratší.
Bylo mi líto všech ostatních květin tak jsem odešla ze zámku. Za čas jsem si otevřela svoje velké zahradnictví, které bylo známo jako nejkrásnější zahradnictví široko daleko. Jednoho dne přišla princezna Lilien do mého krásného zahradnictví.
Jak se procházela tak našla svoje chryzantémy.
Začala se o ně starat zalévala je, zpívali jim.
Jednu si dokonce odnesla. Král se divil co to princezna přinesla domů.Král se tedy smiloval a zrušil příkaz. Od té doby se v královské zahradě začaly pěstovat růže, chryzantémy i jiné kytky např. lilie, tulipány, fialky, kaktusy a tak dále.
Růže se nakonec mohly pěstovat všude. Já jsem dostala povýšení v královské zahradě.
Konec
