Třída 5.A -archív-šk.r.2008/09

Co budu dělat za 15 let

11. 2. 2024

Jo, jo. Tak dneska už mám 25 let a bude to patnáct let, co jsem byla v páté třídě. A potom už to šlo jedno za druhým: Dokončila jsem základní školu s výborným prospěchem, šla jsem na gymnázium a tam jsem odmaturovala za čtyři, potom jsem šla na VOŠMT v Kolíně. Tam, na VOŠMT, jsem potkala Williamse. Bylo to na konferenci. Nejdřív jsme byli kamarádi, ale potom jsme spolu začali chodit, zasnoubili se a 2. 2. 2020 jsme se vzali. A tak jsem se stala paní Brownovou. Potom jsem začala psát knihy. Psala jsem knihy veselé i dojemné, romány i detektivky, dobrodružné i k zamyšlení, sci-fi i skutečné příběhy. Mezitím co jsem byla pohlcena knihami a můj manžel prací (byl vydavatelem knih), se nám narodil chlapeček a o dva roky později i holčička. Chlapec se jmenuje Daniel a holčička Elizabeth. Elizabeth má teprve roček, ale Daniel už má tři roky. Do školky zatím nechodí, nelíbí se mu tam. Dneska budu muset jít na sraz spisovatelek. Včera jsem byla podepsat jeden papír, kvůli tisku mé nejnovější knihy jménem Kilt. Beth pláče, musím ji jít utišit.

12. 2. 2024

Je půl jedenácté večer a já musím říct, že jsem dneska měla docela shon. Ráno mě v sedm probudil Will, protože nemohl najít klíče od auta. Po dlouhém hledání se nakonec vše vysvětlilo. Klíče ležely u Danyho v pokoji. Okamžitě nám došlo, co tam dělají: Dany si včera hrál na pana řidiče. Jen co Will odešel do práce a já si konečně lehla znovu do postele, ozval se Bethin bek. Okamžitě jsem vstala a utišila ji. To už bylo něco po půl osmé. Šla jsem do kuchyně a udělala snídani. Zavolala jsem Danyho a společně jsme se nasnídali. Za chvíli se hlásila Beth na snídani. Nakrmila jsem ji a začala si s ní hrát. Dany se brzy připojil. Hráli jsme si s Bethinčinou nejoblíbenější hračkou: oranžovým plyšovým pejskem, který po stisknutí bříška štěkne. Později jsme ji zkoušeli naučit chodit a ona udělala první samostatný krůček! Po takovém výkonu jsem ji nakrmila a uložila do postýlky. Nejdřív ne a ne usnout, ale za zpěvu mé ukolébavky si přestala pobrukovat, zavřela svoje malá modrá očka a po tom, co jsem ji lehce políbila na čelo, usnula.

Odbila jedenáctá hodina, a proto bylo načase začít vařit oběd. Zrovna jsem dovařovala polévku a vtom se ozval brek. Nebyl to ale Bethin brek jak jsem předpokládala. To brečel Dany! Přiběhla jsem do jeho pokoje a vidím, že si Dany rozbil hlavu! V mdlobách volám Willovi, aby okamžitě přijel domů, protože si Dany rozbil hlavu. Will přijel do patnácti minut a odvezl Danyho na pohotovost. Já jsem zatím ještě celá omámená utišovala Beth, která se probudila v okamžiku, kdy Dany začal brečet. Potom jsem dovařila oběd, ale stále jsem nebyla natolik klidná, abych dokázala přemýšlet o námětu další knihy. A tak jsem se strachovala, přemýšlela a čekala. Kolem jedné hodiny se konečně vrátili. Dany se usmíval, dostal bonbon od pana doktora. Will mě lehce políbil a usmál se na mě. Připadalo mi to skoro jako věčnost co tu nebyli. Poobědvali jsme, ale Will se už ten den do práce nevrátil, a tak jsme spolu strávili zbytek poledne. Ten den už se nestalo nic výjimečného a já jsem za to i docela ráda.